Název článku vychází z názoru portugalských trávníkářů, se kterými jsme setkali na návštěvě pokusných políček v Holandsku.
Tento zdánlivě provokativní název článku vychází z názoru portugalských trávníkářů, se kterými jsme setkali na návštěvě pokusných políček v Holandsku. Ti přitom vycházeli z vlastních zkušeností, kdy u nich období letních přísušků přežila jenom kostřava rákosovitá.
I u nás v důsledku celosvětových klimatických změn dochází ke značným výkyvům počasí. Bleskové povodně se střídají s dlouhými obdobími sucha, což má za následek, že trávníky během vegetace stále častěji trpí nedostatkem vláhy. I když jsou dnes značně rozšířené závlahy, zdroje vody nejsou neomezené a problém nedostatku vláhy zůstává.
Jsou různé možnosti řešení. Vedle správného způsobu zavlažování a optimální výživy se jedná především o výběr vhodných travních směsí , které jsou schopny odolávat suchu. V našich klimatických podmínkách představuje roční úhrn srážek přibližně 1/3 – 1/2 potřebného množství vláhy pro optimální růst kvalitních trávníků.
Při použití závlahy je třeba vycházet ze stavu trávníku. Nově založené trávníky vyžadují častou závlahu a malé dávky vody, zatímco trávníky zapojené méně častou závlahu a vyšší dávky.
Hnojení všeobecně pomáhá zvyšovat odolnost trávníku proti suchu, zejména dusíkaté hnojení umožní rostlinám lépe překonat období sucha. U kostřavy rákosovité se při optimální výživě plně projeví její schopnost zachovat si výrazně zelenou barvu. Rozhodující pro omezení závislosti trávníku na nedostatku vláhy zůstává správná volba travních směsí, které jsou složeny z odolných travních druhů.
Na prvním místě je třeba zmínit kostřavu rákosovitou, která má zcela mimořádné schopnosti vyrovnat se s nedostatkem vláhy. Kostřava rákosovitá, jak už sám název napovídá, je travní druh, který hluboce koření, a proto je schopna si opatřit vláhu i na suchých stanovištích. Paradoxně se však uplatní i v zamokřených lokalitách, kde se s přebytkem vody vyrovná.
Z botanického hlediska je zařazena ke krátce výběžkatým travám, ale musí vytvořit hustý porost, jinak má sklon k tvorbě trsů. Z tohoto důvodu je velmi nevhodné její malé zastoupení ve směsech. Vždy je potřeba, aby směs obsahovala kostřavy alespoň 30 %, ale ideální je 50-80 %. Jelikož má velká semena, doporučujeme výsevek 4–6 kg podle stanoviště. Kostřava rákosovitá poměrně pomalu vzchází, asi za 2-3 týdny.
V průběhu roku roste rovnoměrně a oproti ostatním druhům si udrží zelenou barvu i v období letních přísušků. Je velmi vytrvalá a vytváří hustý drn, ale nesnáší časté a nízké sečení. Při sečení pod 5 cm se snižuje její konkurenceschopnost. S agresivními travními druhy, jako jsou kostřavy červené nebo psinečky, se nesnáší a z porostu mizí.
Velmi vhodná je směs kostřavy rákosovité s lipnicí, se kterou se vzájemně doplňují. Původně se kostřava rákosovitá vzhledem k širšímu listu a požadavku na vyšší sečení používala pouze na dostihové dráhy, letiště apod. Její určitou nevýhodou je, že zejména ve vyšších polohách je podobně jako jílek vytrvalý napadána plísní sněžnou.
Při použití vhodných fungicidů se toto riziko dá značně omezit. Na jaře velmi dobře regeneruje. Nově vyšlechtěné trávníkové odrůdy, které jsme měli možnost vyzkoušet, se vyznačují úzkým listem, sytě zelenou barvou a svým habitatem se blíží k některým odrůdám jílku vytrvalého.
Podle zkušeností realizátorů můžeme konstatovat, že pro suchá stanoviště jsou směsi s kostřavou rákosovitou dobrou volbou.